Dalším hráčem, který upoutal pozornost našeho redaktora Pepy Veverky, je střelec First linu,  běhavý útočník Lukáš Rajnoha, jehož vám v následujícím rozhovoru představíme.

 

1. Můžeš popsat svoji juniorskou cestu – Znojmo, Brno, Zlín… co ti daly jednotlivé kluby?

Ve Znojmě jsem se naučil úplné základy a hlavně jsem tam získal vztah ke sportu. Brno pro mě znamenalo první skutečně konkurenční prostředí, vyšší tempo, větší důraz na taktiku a hlavně jsem tam pochopil, co znamená makat každý trénink naplno. A Zlín? To už byl krok do dospělosti. Naučil jsem se tam pracovat s tlakem a s rolí, kterou tým potřebuje, ne jen tou, která se líbí mně.

2. Jak ses vlastně dostal od znojemské juniorky až do Zlína k Lions?

Jednoduše u nás se hrála 2. liga juniorů, ve které jsme absolutně dominovali, a já jsem cítil, že potřebuju další výzvu, abych se posunul dál. Trenér přišel s možností střídavého startu ve Zlíně, která dávala smysl jak herně, tak osobně. Tak jsem do toho šel a otevřelo mi to dveře k mužskému florbalu.

3. Jaký byl přechod z juniorského florbalu do mužské kategorie ve Zlíně?

Upřímně – rychlý a tvrdý. Mužský florbal je kontaktnější, rychlejší a hráči dělají mnohem méně chyb. Ale pomohlo mi, že jsem dostal důvěru hned od prvních zápasů. Těch pár bodů v prvních utkáních mi dodalo sebevědomí, že do toho tempa patřím.

4. Máš nějaký moment z působení v Lions, na který vzpomínáš nejradši?

První gól v mužském florbale. Nejen kvůli tomu gólu samotnému, ale kvůli pocitu, že ta dřina měla smysl. A pak samozřejmě parta – výjezdy a kabina ve Zlíně byly fakt specifické v tom nejlepším slova smyslu.

5. Co tě přivedlo zpátky sem a konkrétně do Zaflu?

Po asi třech letech od chvíle, kdy jsem ukončil aktivní kariéru, mi florbal začal upřímně chybět. Jenže kvůli práci už jsem neměl čas, energii ani výkonnost vrátit se do ligového prostředí. Přes známé jsem se nakonec dostal do Zaflu, konkrétně do týmu First Line, a byla to přesně ta forma návratu, kterou jsem v tu chvíli potřeboval, florbal si zase užít, ale zároveň ho stíhat s běžným životem.

6. Jak hodnotíš úroveň Zaflu ve srovnání s ligami, ve kterých jsi už hrál?

Úroveň je jiná, ale ne slabá. Je tu spousta hráčů, kteří mají kvalitní historii, jen dneska hrají spíš pro radost. Tempo je nižší, ale některé týmy umí hrát opravdu kvalitně. Co mě baví, je atmosféra – je to soutěž, která má vlastní identitu.

7. Hraješ ještě někde jinde aktivně, nebo je teď Zafl tvoje hlavní soutěž?

Už ne, Zafl je teď moje hlavní soutěž. Maximálně občas zaskočím za znojemský B-tým, když je málo hráčů a zároveň mi to vyjde tak, že nemám zápas s mládeží. Ale jinak už hraju jen Zafl.

8. Jsi trenér TJ Znojmo na plný úvazek – jaká kategorie je tvoje a co tě na tom nejvíc baví?

Vedu mládež, hlavně mladší žáky a starší žáky. Baví mě sledovat, jak rychle dokážou růst, když jim dáš dobré podmínky. Je skvělé vidět, že něco, co jim ukážeš v pondělí, použijí v zápase o víkendu.

9. Jak ses k trenérství vlastně dostal? Byl to plán, nebo se to vyvinulo samo?

Byla to úplná náhoda. Dostala se ke mně informace, že se hledá trenér a zároveň pracovník klubu na plný úvazek. Moc jsem neváhal a tuhle šanci jsem vzal. A musím říct, že se z toho stala taková srdcová záležitost, práce, která mě fakt baví a dává mi smysl.

10. Co ti trenérská práce dává z hlediska hráčského rozvoje?

Obrovský přehled. Když něco učíš, musíš přesně vědět proč. Začal jsem víc chápat strukturu hry, detaily pohybu, práci s prostorem. Hodně věcí, které bych dělal na hřišti, kdybych aktivně hrál ligový florbal.

11. Máš v TJ Znojmo nějakou dlouhodobou vizi?

Chci, aby se klub vrátil mezi respektované regionální akademie. Aby měl jasný systém práce, který funguje napříč kategoriemi. A aby se děti těšily na tréninky, ne aby chodily z povinnosti.

12. Lákala by tě třeba lavička mužského A-týmu v budoucnu?

Upřímně, v tuhle chvíli jsem nad tím ani moc nepřemýšlel. Možná někdy v budoucnu ano, ale teď mám na starost mládež a to je pro mě priorita. Chci tu práci dělat pořádně a dávat jí maximum.

13. Jak si představuješ svůj ideální mix – hráčská kariéra vs. trenérská?

Ideální by samozřejmě bylo hrát i trénovat zároveň, ale práce trenéra vezme spoustu času a energií a skloubit to dohromady je dost těžké. Takže pro mě je teď ideální cesta věnovat se hlavně trénování a k tomu si občas zahrát Zafl, když je prostor. V téhle fázi mi to dává největší smysl.

14. Je něco, co by o tobě florbalová komunita tady možná nevěděla?

Možná to, že jsem v mladších žácích nasbíral přes 40 trestných minut, což bylo tehdy jedno z největších čísel napříč kategoriemi. Vypadá to vtipně, když si na to dneska vzpomenu, protože teď už hraju úplně jiným stylem.

15. Co tě osobně drží u florbalu i po tolika letech a tolika zkušenostech?

Jednoduše radost ze hry. A lidi kolem ní. Florbal mi dal spoustu přátel, zážitků, naučil mě disciplíně i pokoře. A dokud se na trénink těším, nevidím důvod končit.