Druhý díl série Mezi mantinely patří hráči, který do ZAFLu přinesl zkušenosti z profesionálního hokeje a rychle se stal jednou z jeho nejvýraznějších osobností. Adam Havlík, bývalý hokejista a předloňský nejužitečnější hráč soutěže, v rozhovoru otevřeně popisuje, jak se vlastně dostal k florbalu, co ho motivovalo zapojit se do amatérské ligy a jaké to je přejít z velkého hokeje mezi florbalové mantinely.

 

1. Můžeš popsat svou hokejovou kariéru – jaké momenty si nejvíc pamatuješ?

 

S hokejem jsem začal v 7 letech ve Znojmě, přes mládež a reprezentační výběry u16 - u20 jsem se dostal do „áčka“, kde jsem začal hrát profesionálně. Nejvíc mi zůstávají v paměti různý zápasy z reprezentace, extraligový titul v juniorech a první okamžiky v extralize. S extraligovým „ačkem“ jsem fungoval už od 15ti, v 17ti jsem si zahrál i první zápasy. Na to vzpomínám rád, splnil jsem si sen si zahrát doma extraligu. Bohužel hned v následující sezoně se extraliga prodala do Brna…to mě tenkrát hodně mrzelo. Po 2 sezonách v 1.lize a 4 sezonách v EBEL jsem se vydal znovu do extraligy. Ten rok ale nevyšel úplně podle představ a následující roky jsem už působil v zahraničí. V Dánsku, Francii a Rakousku. Pak jsem se ještě vrátil zpět do Znojma, ale to sezonu ukončil covid, poslední rok jsem potom odehrál v 1.lize v Prostějově.

 

2. Jak vzpomínáš na to být v extralize, nebo ve výběru reprezentace U18?

 

Extaliga byla tenkrát super…ještě k tomu v tom věku pro mě. Mohl jsem hrát s borcema jako Dopita, Bičánek, Haman, Trvaj atd. Byla to velká škola pro mě. Můj první zápas jsem odehrál tenkrát v Litvínově…hned první střídání na mě vyšel Jirka Šlégr. Po 2 venkovních zápasech jsem si konečně zahrál i doma s Kladnem, na to vzpomínám nejradši. Z nároďáku mám taky super vzpomínky. Byly to fakt zápasy s výbornou úrovní…nejvíc mám v paměti turnaj u18 na memoriálu Ivana Hlinky v Břeclavi. Tam se mi tenkrát hodně dařilo. Hrozně jsem těžil ze zkušeností a celkovým programem s „áčkem“ v extralize. To bylo tenkrát znát, když už člověk funguje v mužským hokeji a nastoupí potom proti vrstevníkům.

 

3. Kdy nastal moment, kdy ses rozhodl profesionální hokej opustit?

 

Měl jsem to v hlavě minimálně poslední 3 nebo 4 roky, co jsem hrál. Už mě to nenaplňovalo. Na té úrovni, na které jsem hrál poslední roky, to pro mě nedávalo smysl do budoucna. V tu chvíli jsem věděl, že další výrazný krok nahoru už nepřijde a hrát dalších 10 let na ne úplně nejvyšší úrovni mi nedávalo smysl. Stejně bych nejpozději kolem 40let řešil, co dál v životě, tak jsem se rozhodl s hokejem skončit relativně brzo, to rozhodování neprotahovat a naskočit do něčeho nového ještě pořád v docela nízkým věku.

 

4. Co ti dneska na hokeji chybí nejvíc – a co naopak vůbec ne?

 

Na hokeji mi nechybí víceméně nic. Plno věcí mi na něm postupem času vadilo, hlavně to prostředí, kór tady v Česku. Upřímně jsem měl hokej v těch posledních letech tak znechucenej, že jsem byl potom rád, že už dělám něco jinýho. Na výkonech to jde potom strašně znát, jestli něco děláte s nadšením nebo ne. Jediný, co mi sem tam prolítne hlavou, že bych si zahrál nějakej důležitej zápas…7.zápas v playoff třeba. Kde jde fakt o hodně, maximální soustředění na každej detail, adrenalin, plnej zimák. To mi sem tam chybí ty emoce z toho. Ale zároveň už by se mi nechtělo dneska podstupovat všechno to okolo, co k takovýmu 7.zápasu playoff vede.

 

5. Jak ses vlastně ocitl u florbalu a co tě přitáhlo konkrétně do Zaflu?

 

Rosťa Kocáb mě tenkrát oslovil, jestli bych se nechtěl připojit do týmu. Tak jsem si říkal, že pohyb potřebuju a domluvili jsme se, že s klukama začnu hrát.

 

6. Pamatuješ si svůj první florbalový trénink, nebo zápas? Mel jsi nějake zkušenosti s florbalem? Přece jen mezi hokejisty vetsinou panuje názor, ze florbal, je parodie na hokej. Jaký to byl přechod?

 

My ani tréninky nemáme, scházíme se jen na zápasy. Takže hned po první to bylo na zápase, ale už netuším, proti komu to bylo. Já florbal takhle neberu…hráli jsme ho jako děcka ve škole i jako doplněk na hokeji v létě na trenincích. Sice to vypadalo spíš jak hokej, ale florbalku jsme v ruce měli :-)

Přecházet z hokeje na florbal je relativně jednoduchý. Opačně je to samozřejmě o něčem jiným…nemám úplně florbalovou techniku, ale tady si s tím hokejovým pojetím vystačím :-)

 

7. Jak hodnotíš úroveň Zaflu z pohledu někoho, kdo prošel profi sportem?

 

Myslím, že úroveň je v pohodě. Jen by to chtělo otevřít pro víc lidí i se zkušenostma s florbalem i z vyšší úrovně. Chápu, že tady v amateréch nikdo nechce hrát proti týmu z extraligy a být tam jen jako kompars. Na druhou stranu když v každým týmu bude sem tam někdo, kdo je fakt na úrovni, tak to všem jenom prospěje. S lepšíma spoluhráčema / soupeřema se může zlepšovat i každej jednotlivec okolo…konec konců jde v tý lize úplně o nic, za mě tam prohra ani výhra do života vůbec nic neznamená a tak by s k tomu mělo i přistupovat. Hlavně, ať je to zábava pro co nejvíc lidí a všichni se hýbeme…