Ve druhém díle našich rozhovorů se podíváme na odpovědi Martina Poláka z Bukanýrů a Ivoše Janského z Black Dogs.

BUKANÝŘI – odpovídal gólman týmu Martin Polák

Ohlédnutí za minulou sezónou

Nějaké jasné cíle nebyly, samozřejmě že po neúspěchu v zápase o bronz jsme chtěli skončit určitě s plackou v ruce. Na co to bude stačit, jsme nevěděli. Ale v průběhu sezóny a ze síly týmu jsme věděli že budeme chtít hodně vysoko. Za největší úspěch považujeme, že dokážeme 3x po sobě porazit Virus v play off, když neprohráli jediný zápas a pak taky návrat do zápasu v zápase o bronz, tam se znova zase projevila ta síla týmu. Největší zklamání je asi to, že nám opět už druhý rok po sobě uteklo finále o úplný vlásek. 

Oproti předchozímu roku jsme se posunuli v tom, že doplňujeme kádr kvalitou ale i tím, jací ti kluci jsou, to strašně posiluje to naše mentální nastavení a myslím, že to je rok co rok vidět. Z outsiderů jsme se prostě dostali do role favoritů a je to zásluha úplně všech co jsou a nebo už i nejsou v týmu. Všichni si zaslouží uznání. 

 

Přestupy a změny v kádru

GM to vede dobře, někdo přišel s někým jsme se rozloučili, někdo odešel sám. Jsou to jednotlivci, tým zůstává po kupě. Klíčový hráč v sezóně? Takových tam je  kluci mají mezi sebou challenge.

A jak zapadli noví hráči do kabiny? Výborně, až na Zahradu, ten už jednou odpad a teď zase zapadá, uvidíme, třeba Jaskič ten zatím ještě ani nedopad do kabiny, ale on si prej počká až na play off.

 

Příprava na novou sezónu

Někdo se zaměřoval na správný odstín barvy opálení, někdo posiloval při zvedání sklenic. Myslím, že jsme to vzali poctivě. Přípravný zápas jsme jako Bukanýři neodehráli, ale zprostředkovaně na střídavé starty jsme uvolnili některé hráče do letních turnajových týmů.

Nejvíc jsme chtěli zapracovat na tom, abychom si od sebe odpočinuli a zase na sebe začali těšit, abychom to tento rok fakt dokázali.

 

Ambice do nové sezóny

Ambice máme nejvyšší, každý v týmu to chce a přeje si to. Největší soupeř? Nemáme největšího soupeře. My se musíme koukat sami na sebe. A cíle? Nejméně finále.

 

Osobní rovina (na odlehčení)

Kdo je u nás největší dříč a největší flink? Tomajko dělá asi 20 sportů za den, Pablo, Ondra a Kocour vím, že chodí ještě běhat, Kocour dělá snad nějaký Spartan race, ale makáčů je tam vícero, no a na druhou stranu třeba Kango se občas zapomene na soupeřově půlce s tím, že tam čeká v záloze na přihrávku. Ale myslím, že to máme dobře poskládané. Týmový rituál před zápasem? Kocour začal vozit domácí pečení, tak to by se mohlo dobře ujmout. A kdo se u nás stará o hudbu? Asi GM, ale neměli jsme reprák teď, to musíme napravit.

 

 

BLACK DOGS – odpovídal kapitán týmu Ivo Janský

Ohlédnutí za minulou sezónou

Loňská sezóna skončila stejně jako ta předcházející, zase stříbro. Cíle jsme splnili tak napůl, ve finále jsme totiž nepředvedli výkon, který bychom si představovali. Největším zklamáním byl právě výkon ve finále. A posun? Těžko říct, si nijak zvlášť jsme výkon neposunuli. A největším úspěchem bylo asi i to, že jsme se do toho finále dostali přes dva velmi silné týmy First line a Hodonice.

 

Přestupy a změny v kádru

Změny prakticky nenastaly, zůstali jsme ve stejném složení, akorát Rožňa už bude chodit jen na výpomoc, ale jinak sestava zůstala pohromadě. Klíčovým hráčem musí být všichni, protože na jednom hráči to stavět nejde.

 

Příprava na novou sezónu

Příprava nám začíná vždy první středu v srpnu, takže jsme se snažili trochu potrénovat a naladit se na nový ročník. Letos jsme žádná přípravná utkání nehráli, takže ani nebylo moc na čem pracovat.

 

Ambice do nové sezóny

Cíle do nové sezóny – hlavně asi pokora, začátek sezóny se nám vůbec nedaří, takže musíme začít sami od sebe, nějaké přehnané cíle si dávat nebudeme. Největším soupeřem budou Bukanýři, ti postupně rostou každý rok, doplňují kádr postupně, takže tam je to budování kvality vidět asi nejvíc.

 

Osobní rovina (na odlehčení)

Flinka u nás žádného nevidím, všichni se snaží makat, jinak by součástí týmu nebyli. Největší dříč – to bude asi Molny a Ury, ti dva se umí neskutečně nakopnout. A Bob (Martin Buchta), to je pro mě největší fachman týmu, nikdy se nevzdá a nikdy nic nevypustí.

Co se týká rituálu – vždy se slezeme u branky, každý má svoje místo, něco si řekneme, zařveme a jdeme na to 😊 A nějakého DJ nemáme, většinou se obejdeme bez hudby.